Novinky

Rozhovor s trenérem U17 Dušanem Petráčkem

Úspěšnou sezónu 2025/26 mladšího dorostu zhodnotil trenér Dušan Petráček

Jaké byly Vaše bezprostřední pocity po zisku titulu v krajské soutěži? Jak rychle Vám a klukům plně došlo, co jste dokázali?
Určitě to byla obrovská radost. A jestli nám to došlo? Hned po závěrečném hvizdu stoprocentně ano.

Dušan Petráček (1974)

Jako hráč prošel řadou regionálních týmů, včetně Týniště, Libřic, Smiřic, Rasošek a Velichovek. V Jaroměři trénuje od roku 2008. Je držitelem licence C.

Když se ohlédnete za celým jarem, co byla ta hlavní ingredience, která tenhle tým dovedla až na samotný vrchol?
Řekl bych, že jednoznačně týmová soudržnost a skvělá tréninková morálka. Málokdy jsme totiž během sezony nastupovali kompletní, a právě díky téhle soudržnosti jsme se měli v těžkých chvílích o co opřít. A hlavně nám rostly hráčské individuality, jejichž výkony měly vzestupnou tendenci.

Proletět finálovou jarní částí s jedinou prohrou a jednou remízou je obdivuhodná bilance. Kdy Vám bylo herně nebo psychicky nejúžeji?
Když to vezmeme v součtu s podzimem, kde jsme neprohráli vůbec, tak máme za celý soutěžní ročník jedinou prohru, tři remízy a celkové skóre 154:34. Ale k té otázce – nejúžeji nám bylo po třetím jarním kole a právě po té jedné zmiňované prohře, ke které došlo na hradecké Slavii. Tam bylo z naší strany prostě všechno špatně, navíc proti stál velmi kvalitní soupeř.

Byl v průběhu soutěže nějaký konkrétní zlomový moment, kdy jste si začal říkat: „Ano, tenhle tým má na to celou soutěž vyhrát“?
Ten zlom přišel hned v následujícím kole doma s Vysokou. Udělali jsme velké změny v systému i v hierarchii týmu. Kluci za to pořádně vzali, ukázali obrovský potenciál a skvělou mentalitu. Přesně tam se lámal chleba.

Když se ohlédnete zpět a porovnáte uplynulou sezonu s těmi předchozími, zaznamenal jste v soutěži nějaký posun v přístupu soupeřů?
Určitě ano, velmi pozitivní posun jsem vnímal v chování střídaček během mistrovských utkání. Oproti minulým sezonám to bylo z obou stran mnohem korektnější. Emoce k fotbalu patří a i letos tam samozřejmě byly, ale všechno probíhalo v rámci fair play a se vzájemným respektem. Za to patří soupeřům palec nahoru.

Jak se Vám dařilo držet kluky při zemi a koncentrované, když se vyhrávalo zápas za zápasem a tlak na udržení neporazitelnosti rostl?
Nastavení v týmu máme pořád stejné a nikomu jsme neodpustili ani metr. Kdo polevil, měl prostě menší minutáž. Konkurence v týmu zdravě rostla, což kluky nenechalo usnout na vavřínech.

Máte ve svém středu nejlepšího střelce finálové části soutěže, Jáchyma Béma. Jak velkým tmelem a oporou pro tým byl?
Skvělého střelce jsme měli už na podzim, kdy dal Honza Hochsteiger 20 gólů. Na jaře pak střeleckou štafetu přebral Jáchym Bém a poslal tam 27 branek. Je to vyloženě mašina na góly, jarní zabiják a pro tým měl ohromný přínos.

Fotbal je ale týmový sport. Kdo další patřil k těm tichým lídrům na hřišti nebo v kabině, na které jste se mohl v těžkých chvílích spolehnout?
Talentů tady máme víc, ale nebudu konkrétní, aby jim to vydrželo a nezpychli (úsměv). Když z nich během dvou let postoupí tak čtyři hráči do A-týmu, bude to výborný počin.

U mladšího dorostu se složení týmu často mění a kluci si sedají lidsky i fotbalově. Jak hodnotíte partu, která se v kabině sešla?
Jsou to puberťáci v rozkvětu, plní síly a občas i hovězích nápadů, takže co víc si přát... (smích). Ale makali skvěle. Vývoj, a to nejen ten sportovní, je u nich velmi patrný. Hlavní bylo, že nakonec vždycky táhli za jeden provaz.

Kategorie mladšího dorostu je hodně o rozvoji jednotlivců. Vidíte u některých hráčů takový posun, že už si pomalu říkají o pozornost ve starších kategoriích?
Zlepšení je u kluků evidentní. I proto posouváme v podstatě celý tým do staršího dorostu. Chceme, aby nám hráči neodcházeli za lepším jinam. Teď bude jen na nich, jak se s tím poperou a jak ukáží, co v nich doopravdy je.

Foto 2x: Václav Mlejnek

Vítězná tečka je za vámi, ale fotbalový kolotoč se nezastaví. Jaké výzvy teď před tímto týmem stojí v nadcházejícím období?
Hlavní výzvou je teď dobře připravit náš mladý tým na vyšší soutěž, abychom v ní herně i výsledkově obstáli. Díky tomu odehrajeme mnohem více těžkých zápasů, které nás donutí jít až na samou hranu našich sil a možností. Právě taková utkání kluky nejvíc posunou dál a jedině tak z nich dokážeme dostat to absolutně nejlepší, co v nich je.

Na závěr povinná otázka: Jak vypadaly mistrovské oslavy?
Titul jsme řádně oslavili společně s rodinnými příslušníky a našimi fanoušky. Ti nás celou sezonu úžasně podporovali a právě jim patří naše velké poděkování. Zároveň bych chtěl na úplný závěr hrozně moc poděkovat pánům z realizačního týmu, Standovi Kašajíkovi a Péťovi Libichovi – obrovské díky za další úspěšnou sezonu. Bez vás a vaší práce by tenhle tým nedošel takhle daleko. Ve všem, co pro tým děláte, Vám DĚKUJI!