Rozhovor s Romanem Kyralem

Přinášíme slíbené rozhovory s bývalým i současným trenérem mužů, Romanem Kyralem a Milošem Exnarem. Dnes začínáme Romanem Kyralem, který ukončil svoji trenérskou misi u týmu A v dubnu letošního roku. Rozhovor vyšel v časopise Fotbal v kraji 16. května 2017.

Proč jste se v Jaroměři rozhodl skončit?

Nepovedl se nám start do jarní části, kdy jsme hned v úvodu prohráli v Dobrušce v zápase, ve kterém jsme měli bodovat. Potom jsem se s Jirkou Lebedinským domluvil, že jestli tři zápasy prohrajeme, tak končím. A my jsme je bohužel všechny prohráli. Platilo tedy to, na čem jsme se domluvili.

Jak vůbec to působení v Jaroměři hodnotíte?

Musím říct, že jenom kladně. Dvě travnatá hřiště, na trénování v zimě osvětlená umělka. Pak se ještě chodilo na další umělou plochu, která v Jaroměři je. Pro hráče jsou dobré podmínky, dostávali kopačky, oblečení. To vše hodnotím jenom kladně. Malinko byl problém v tom, že tam hráči chodí na směny, takže opravdu nemohli vždy na trénink. Pak se stalo, že nám třeba pět lidí vypadlo.

Trenér Roman Kyral (vpravo) na prvním tréninku sezóny. Foto: Václav Mlejnek

Jaký je v Jaroměři tým a čím si vysvětlujete, že se v této sezoně nedaří dle představ?

Chytili jsme začátek podzimu, po osmi kolech jsme se pohybovali na čele. Potom nás ale trochu přibrzdila zranění některých hráčů a podzim už jsme dohrávali s torzem nebo s dorostenci. Přes zimu byl problém, že někteří hráči nechodili trénovat, nebo neměli zájem. Tam vidím začátek všeho a už zápasy v zimní přípravě nám ukazovaly, že asi budeme mít problém. Že to ale bude až takový problém, to jsem nečekal. Možná jsme to trochu podcenili.

Co od týmu očekáváte ve zbývajících kolech krajského přeboru?

Přišel trenér, který kluky zná, což si myslím, že je výhoda. Zná kabinu, okolí, klub. Věřím, že ty body, které budou potřebovat, jsou schopní uhrát.

Před Jaroměří jste působil jako trenér v Holicích, jenž hrají krajský přebor na Pardubicku. Jak byste srovnal obě soutěže?

Řekl bych, že úroveň je stejná. Jak na Pardubicku, tak na Hradecku je čtyři, pět opravdu slušných mančaftů. Když vezmu Pardubicko tak mohu jmenovat Slatiňany, Holice, Chrudim B, Moravskou Třebovou, Česká Třebovou. Všude se těžko hraje. Na Hradecku to vidíme v tabulce. Nový Bydžov, Libčany, Červený Kostelec, Jičín, Vysoká má kvalitu. Hodnotil bych to asi stejně.

Nyní jste v Třebechovicích jako hráč. Kdy vůbec došlo k příchodu sem?

Ještě v podzimní části jsem hrál v Ohnišově. Tam se to ale moc bodově nepovedlo a domluvili jsme se, že pokud bude něco blíž, tak nebude problém, aby mě uvolnili. Váhal jsem, jestli si mám ještě kopnout nebo se věnovat více Jaroměři jako trénování, ale dalo se to skloubit. Potom asi předposlední den, než jsem v Jaroměři skončil, tak jsme se nějak domluvili s Třebechovicemi, jestli bych jim tam nešel v rámci možností pomoct.

Jak se ve vašem věku fotbalově cítíte?

(Směje se). To je těžká otázka. Před zápasem by hlava chtěla, tělo si řekne, že to ještě zkusí, ale po zápase to je katastrofa.

Vnímáte po příchodu do 1. A třídy velký rozdíl oproti krajskému přeboru?

Vnímám rozdíl mezi Jaroměří a Třebechovicemi - markantní. Ale Třebechovice beru z pozice, že jsou předposlední v 1. A třídě. Když se podívám na mančafty jako Třebeš, která má mládežnickou základnu, slušné zázemí a vidím na první pozici Vrchlabí, jenž má vůbec nový areál a vypadá to, že i hráčský potenciál, oba jsou na slušné úrovni. V tomto případě mohu srovnat třeba s Jaroměří, ale každý zápas je trochu jiný.

Jaký je podle vás v Třebechovicích tým a jak to vidíte se záchranou soutěže?

Záchrana je podle jenom teoretická. Když vidím, že Náchod padá z divize a to, že z přeboru nikdo nemusí mít zájem postoupit, tak se tím pádem bude všechno posouvat. Každý si to umí spočítat. Třebechovice už asi na osmdesát procent sestoupí, ale samozřejmě se budeme snažit, chceme vyhrát každý zápas, proto to hrajeme. Budeme se rvát a uvidíme, jak to dopadne.

Co podle vás týmu chybí, aby neměl záchranářské starosti?

Třebechovice mají hodně mladých hráčů, kteří musí vyzrát. Momentálně chybí střelec, který by byl schopný dát patnáct, šestnáct gólů za sezonu.

S jakou rolí jste přišel do Třebechovic?

Šel jsem tam s čistou hlavou, jenom si zahrát fotbal. Spíš jsem měl z lavičky naskočit do zápasu. Shodou okolností jsem ale teď musel nastoupit od začátku. Když nemůžu, zvednu ruku a trenér mě vystřídá.