Hodnocení starších žáků - podzim 2021

V dalším ze série rozhovorů představíme tým, který hraje své zápasy již na velké hřiště 10+1, a to jsou starší žáci. Tento tým trénuje Martin Čenovský, kterému pomáhá Lukáš Müller. Vyzpovídali jsme tak prvně jmenovaného.

Jaké je Tvé hodnocení podzimní části sezóny?
   Podzimní část sezony byla velmi zvláštní. Bohužel naše ročníky patří početně mezi ty nejslabší, což nás provázelo prakticky všemi zápasy i tréninkovými jednotkami. Vzniklé souklubí s týmem TJ Velichovky bohužel moc nefungovalo a tak za nás museli po všechna utkání nastupovat mladší žáci. I přes tento velký handicap nehodnotím naše výkony negativně. Ve většině zápasů jsme dokázali být i daleko silnějším a starším soupeřův někdy i více než vyrovnaným protivníkem a tým ukazoval týmového ducha. Získaný počet bodů neberu jako bernou minci.

Který ze zápasů hodnotíš jako nejpovedenější a naopak?
   Nejpovedenější utkání jsme jednoznačně odehráli na domácím hřišti proti lídrovi tabulky FC Vrchlabí/MFK Trutnov „B“, kde jsme po 20ti minutách prohrávali 0:3 a nakonec jsme se radovali z výhry 5:4 pp., zde jsme předvedli opravdu heroický výkon. Nejhorší utkání byla blamáž v Rasoškách a naše neuvěřitelná prohra.

Tým starších žáků hrál jako jediný v FKJ v souklubí s TJ Velichovky, což se ale moc nepovedlo. Proč myslíš, že tomu tak bylo?
   Hlavní důvod vidím ve špatně nastavených pravidlech mezi oběma týmy. Něco jsme si k tomu sice na začátku řekli, ale výsledek byl bohužel úplně jiný. Je to veliká škoda jak pro nás, tak také pro kluky z Velichovek, kteří si mohli daleko více vyzkoušet zápasy ve vyšší soutěži, které by je mohly někam posunout.

Vidíš v týmu TJ Velichovek některé hráče, kteří by mohli hrát vyšší soutěž v Jaroměři?
   Určitě ano. Jména jako Jáchym Bém, Šimon Kolář, Matouš Kunc…by byla pro Jaroměř určitě posílením.

Celý podzim jsi bojoval s nízkým počtem hráčů ve svém týmu, což určitě nebylo nic příjemného, je to tak?
   Je to tak. Těžké to bylo jak pro nás trenéry, tak hlavně pro kluky, kteří samozřejmě registrovali, že nás je jednoduše málo a musejí nám vypomáhat mladší hráči. Složitý byl také tréninkový proces, často v šesti, sedmi lidech, se těžko něco vymýšlí tak, aby to pro hráče mělo nějaký význam.

Hodně Ti pomáhala spolupráce s mladšími žáky a s Petrem Libichem, je to tak?
   Ano, jak jsem již výše zmiňoval, bez mladších žáků bychom podzim nebyli schopni odehrát. Za přístup a ochotu bych chtěl určitě Petrovi Libichovi ještě jednou poděkovat, spolupráce s ním byla bezproblémová. Také mě těšilo, že i samotní kluci za nás chodili hrát rádi a myslím, že to za ten půl rok spoustě z nich hodně dalo. Přechod na větší hřiště je pro ně v tomto věku náročný a nutno říci, že předváděli převážně velmi dobré výkony a zapsali se i mezi střelce.

Jak bys zhodnotil tréninkovou docházku svých hráčů?
   Docházka a morálka většiny kluků byla příkladná. Pochopili, že je nutné pravidelně trénovat a bylo na nich vidět, že chtějí podávat co nejlepší výkony i přes náš zmiňovaný handicap s počtem hráčů.

Jaké jsou plány do přípravy a cíle na jarní část sezóny?
   Příprava by měla začít v polovině ledna, přičemž se bude trénovat 3x týdně plus určitě nějaká přátelská utkání s kvalitními soupeři či zimní turnaje, které klukům mohou hodně dát.

Jsi zároveň hráčem ,,A“ týmu, který toho ale poslední dobou moc neodehrál, jaké jsi měl problémy?
   Bohužel jsem se na podzim nevyhnul dvěma zraněním, které mě hodně přibrzdily. Odtrénoval jsem naprosté minimum a bez toho to nejde na žádné úrovni, na tož pak v krajském přeboru. Problémem bylo tedy zranění, ale tím větším a zásadnějším problémem byl nedostatek času a bohužel i chuti. Po dlouhých letech náročného programu, kdy jsem se snažil skloubit časově a psychicky náročnou práci s hraním a trénováním dětí, už toho bylo moc.

Máš nějaké ,,vyšší“ ambice ať už v hraní, nebo trénování?
   Možná bych trochu navázal na předchozí otázku a odpověď. Po letech jsem se rozhodl přibrzdit a dát si od fotbalu pauzu. Je to pro mě teď zásadní z toho důvodu, abych za nějaký čas zase dostal chuť do fotbalu a trénování, těšil se něj a měl z něj radost. Teď už tomu tak bohužel nebylo. Také jsem zjistil, že si člověk musí umět udělat čas i sám pro sebe a své blízké, že jsou na světě i jiné a důležitější věci. Jednoduše musím vypnout, abych se případně mohl vrátit silnější.