Rozhovor se záložníkem Radkem Gorolem

Posilou se zvučným fotbalovým jménem je Radek Gorol. Pokud jste o něm ještě neslyšeli, v rozhovoru pro náš web se o něm pár drobností dozvíte.



Od 1. července se stal Tvým mateřským klubem FK Jaroměř. Co bylo motivací k příchodu do Růžovky?
Každý hráč, který hraje fotbal, se rád jednou vrátí tam, kde bydlí. Má tam plno známých, je to kousek na trénink i zápas. Ale hlavně bych rád pomohl k lepším časům jaroměřskému fotbalu. Důležitým článkem v rozhodování byl i trenér Exnar.


 Radek Gorol (* 1984)

V roce 1995 začínal ve Slavoji Josefov. Hrál mimo jiné v FC Hradec Králové nebo FC Jihlava. Na deset let zakotvil v TJ Živanice. Jaroměř je jeho desátým klubem.

Které klubové angažmá hodnotíš jako nejzajímavější, nebo na které rád vzpomínáš? Samozřejmě kromě Slavoje Josefov, který Ti otevřel fotbalový svět.
Nejzajímavější bylo asi angažmá v Jihlavě. Byl to profesionální klub, kde bylo pěkné zázemí jak k trénování a rehabilitaci, tak i finanční. Škoda, že se nepodařil postup do 1. ligy. Nejraději samozřejmě vzpomínám na Živanice. Byli jsme s klukama spoustu let pohromadě, byli jako rodina. V kontaktu jsme samozřejmě stále.

Mužstvo Jaroměře prošlo v posledních třech letech velkou obměnou, viditelně klesl průměrný věk hráčů. Jak Tě, coby zkušeného fotbalového matadora, spoluhráči přijali?
Myslím si, že se v kabině znám skoro se všema hráčema. S některýma jsem i hrál. Poděbradský, Kořínek, Matěj Exnar. A se zbytkem se známe několik let. Problém snad není žádný, a snad jsem i zapadl.

Východočeský fotbal znáš jako své boty. Můžeš porovnat jaroměřský klub s těmi, které znáš? V čem případně vidíš největší rozdíly?
Jaroměř se dala na dráhu hrát to hlavně s odchovancema, což není v dnešní době jednoduché. Těžko se shánějí hráči, pokud to neni velké město. Většina mančaftu má v kádru minimum lidi z daného města, spíš si tam seženou hráče třeba lepší, ale zase je musí zaplatit. To stoji peníze, takže není vše jednoduché. Doplňování z dorostu není vždy prospěšné, hráči se nechytí, nebo pak nehrají a radši jdou jinam, kde hrát budou. Není snadné přijít z dorostu, kde hrajete pravidelně, a pak si sednout na lavičku v chlapech, a čekat na šanci.

Všiml jsem si, že se při zápasech často usmíváš. Znamená to, že Tě fotbal i po tolika letech baví? Nebo je to naopak, a fotbal potřebuješ, aby ses pozitivně nabil?
Fotbal mě hlavně baví, je to srdeční záležitost od malička. Takže když ho hraju, mám radost i nervy, jelikož se tou hrou nechám pohltit. Někdy se směju, jindy jsem naštvaný, když nám to nejde, nebo se prohraje. Jsou to hlavně emoce, pro které tu hru miluju

Letní pohár proti Červenému Kostelci 14.6.2020. Foto: Václav Mlejnek


V přípravě se týmu celkem dařilo, v Poháru hejtmana však 1. srpna vypadl s celkem FC Nový HK, který hraje B. třídu. Můžeš se k zápasu krátce vrátit svým pohledem?
Zápas se nám tolik nepovedl. Na můj vkus jsme až příliš kazili. Hlavně z toho těžil Nový Hradec. Jak se dostali do vedení, tak se spíš postavili před vápno a dobře bránili a po našich chybách chodili do brejku. Nějaké šance jsme si vytvořili, ale bohužel gól jsme z nich nedali. Mrzí to, ale musíme se z toho poučit. Důležité bude hlavně, jak vstoupíme do zápasu, kde půjde o body.

Jaké jsou Tvé plány, co se fotbalu týče?
Já nikdy neplánuju. Spíš mi jde o to, abychom dobře vstoupili do sezóny a drželi se co nejvýš to půjde. A pokud bude zdraví, tak se hlavně fotbalem bavit, a bavit i fanoušky, aby chodili fandit, a měli z toho radost. Tímto bych chtěl fanoušky pozvat na neděli 16.8.2020, kdy začínáme doma první mistrovský zápas od 17 hodin se Solnicí. Budeme vás potřebovat.

Saturday the 13th.
Template © socoolapps | free drupal themes - All rights reserved.