Rozhovor s Milošem Exnarem

Po nepovedeném úvodu jarní části soutěže VOTROK Krajského přeboru mužů nastala změna na lavičce jaroměřského ,,A“ týmu. Své působení ukončil po vzájemné domluvě trenér pan Roman Kyral a na jeho místo usedl staronový trenér pan Miloš Exnar. Rozhodli jsme se proto po pár týdnech a odehraných zápasech pana Exnara vyzpovídat v obsáhlém rozhovoru.

Miloši pověz, jak se Tvé angažmá u A týmu seběhlo?

Jsem prakticky v denním kontaktu s předsedou oddílu Jiřím Lebedinským, a proto jsem měl informace o tom, že pokud stávající trenér Roman Kyral nezastaví množící se porážky, tak odstoupí. To se stalo po utkání s Hořicemi. Chtěl jsem týmu, který velmi dobře znám, pomoci. Proto jsem na nabídku kývl, byť jsem se po sportovně neúspěšné divizní sezóně nechtěl vracet k trénování mužů tak brzy.

V čem spatřuješ hlavní příčinu jarních mizerných výsledků týmu, když na podzim byl po sedmi kolech na prvním místě KP, pak ale nastal veliký útlum a výsledková krize.

Podzimní část neumím tak dobře posoudit, byl jsem od týmu hodně daleko, prakticky jen v roli diváka na několika domácích utkáních. Už mnohokrát jsem říkal, že každé utkání má svůj příběh. V závěru podzimu to byly příběhy, bohužel, se špatným koncem.

Trenér Miloš Exnar s Matějem Petráčkem. Foto: Václav Mlejnek

Tato krize pak pokračovala v jarní části sezóny, neboť tým v úvodních čtyřech kolech nebodoval a prohrál se všemi týmy doslova z chvostu tabulky.

Jarní neúspěchy přičítám nepovedené zimní přípravě, kdy se tým scházel ve velmi nízkém počtu, a to se zákonitě muselo projevit. Nejdříve v přípravných zápasech, potom i v těch mistrovských.

Co bylo Tvým hlavním cílem a úkolem hned po Tvém nástupu do funkce?

Cíl byl jednoznačný. Naučit tento tým znovu vítězit. A úkol ze strany vedení jaroměřského fotbalu zněl také jasně. Vyhnout se bojům o záchranu a udržet v Jaroměři krajský přebor.

Pověz, co Tě vlastně zlákalo znovu se ujmout po necelém roce trenérské taktovky týmu A, vždyť tým na tom nebyl a stále ještě není vůbec dobře, a sestupové pozice se mu nebezpečně přiblížily.

Tým, který prohraje mnohokrát v řadě, potřebuje impuls. A to prakticky jakýkoliv. Je potřeba něco udělat jinak. Roman Kyral prokázal velkou odvahu a zodpovědnost zároveň, když svou trenérskou misi v Jaroměři ukončil. Co mě zlákalo? Jsem bytostně přesvědčen o tom, že Jaroměři by slušela dlouhodobě účast v divizi. A s nadsázkou říkám, že se tady bude hrát jednou ČFL. Je jen otázka kdy. A z A-třídy je do divize rozhodně dále než z krajského přeboru.

Bude Tvé působení u tohoto týmu pouze do konce jarní části soutěže, nebo Tě budou fanoušci vídat na lavičce i dále?

V tento okamžik se plně soustředím na to, abychom pro Jaroměř zachránili krajský přebor. Upřímně musím přiznat, že když jsem tým přebíral, tak jsem si tuto myšlenku vůbec nepřipouštěl. Dnes je však realitou. Právě výsledek našeho snažení ovlivní i mé další rozhodování o působení v jaroměřské kopané.

Úspěšně zvládáš trénovat i starší dorost v oblastním přeboru, kde si nevedete vůbec špatně (třetí dělené místo), a kde navíc trénuješ i svého syna. Jak se to dá vše stíhat?

Moc se to stíhat nedá a určitě to není možno praktikovat dlouhodobě. V letošní sezóně jsem se chtěl zcela zaměřit na starší dorost. Výše popisované okolnosti to však změnily.

Jak hodnotíš Východočeský přebor a jeho přínos pro naše hráče?

Mé hodnocení této soutěže je jen pozitivní. Jednak z pohledu konfrontace mužstev dvou krajů, které je přínosné už jen z podstaty věci. Doposud jsme odehráli za podzim a jaro dvacet čtyři soutěžních utkání. A s výjimkou jednoho jediného to byly zápasy, které museli moji svěřenci odehrát zcela naplno. A dorostenecký fotbal je hlavně o rychlosti, důrazu a agresivitě. Proto oblastní přebor jaroměřské hráče určitě výkonnostně posouvá. Lze prohrát s kýmkoliv a porazit kohokoliv, a to i přesto, že Trutnov a Pardubice jsou lehce odskočeni.

Je pro Tebe výhoda, že máš o všech, momentálně použitelných hráčích přehled a že si můžeš sestavy obou týmů skládat defakto podle svého?

To je určitě obrovské pozitivum. Zejména hráči v dorosteneckém věku musí pravidelně hrát a nikoliv sedět na lavičce. Každý pátek řeším tuto tajenku a podle momentální výkonnosti hráčů a podle soupeře dělám nominaci na víkendová mistrovská utkání.

Je někdo v tomto týmu staršího dorostu, kdo by mohl být do budoucna velikou oporou týmu mužů a jaroměřské kopané vůbec?

Obecně si myslím, že ročníky 98 a mladší budou posouvat jaroměřský fotbal kupředu. Hráči, kteří nastupují o kategorii výše, myšleno dorostenci za áčko nebo mladší dorostenci za starší dorost, jsou určitě příslibem. Ale to neznamená, že se v budoucnu neobjeví nějaká jiná hvězda, která teď ještě nesvítí a čeká na svůj čas.

Co myslíš, že je momentálně největší ,,bolestí“ jaroměřského fotbalu?

Osobně si myslím, že je to nedostatek trenérů, hlavně v mládežnických kategoriích. Úplně nefunguje přechod „končících“ hráčů a jejich zapojení se do jaroměřského fotbalu třeba právě ve formě trénování. Zcela se nabízí, aby tito hráči předávali dále své zkušenosti. Pro mě bylo v minulosti zcela logické, že jsem působil jako asistent a posléze jako hlavní trenér u mužstev, kde hrál můj syn Matěj. Totéž platí doposud i v případě mladšího syna Miloše. Není to jednoduché trénovat své děti, ale pořád je to smysluplnější než stát za zábradlím a kritizovat.

Chtěl bys vzkázat něco závěrem jaroměřským fanouškům?

Samozřejmě bych je chtěl pozvat do Růžovky na zápasy jaroměřských týmů. Pro každého hráče je radost hrát před početnou diváckou kulisou. Vidím, že diváků na domácích zápasech A-týmu ve srovnání s předešlými roky ubylo. Pevně věřím, že návštěvy nad 200 se stanou brzy znovu realitou. A na divizi tito fanoušci určitě nebudou čekat dlouhých čtyřicet let…