Rozhovor s kanonýrem loňské sezóny Martinem Škodou

Hráč, který již pokořil magickou hranici 100 gólů v krajském přeboru. Hráč, který umí strhnout svým burcováním a svým výkonem mužstvo. Hráč, který je doslova hladový po gólech. Hráč, který umí přijmout, ale také rozdat. To jsou jen některé charakteristiky Martina Škody.

Jaké jsou Tvé další charakteristiky, Martine?

No to je těžká otázka, vše jsi řekl. Ještě můžu doplnit, že strašně nerad prohrávám a dělám maximum, aby těch proher bylo co nejmíň. Víc nevím, co bych řekl :-).

Vraťme se na úvod sezóny. První kolo KP a Ty na lavičce náhradníků. Jak jsi to nesl?

Po pravdě hodně špatně. Jsem hráč, který si není nikdy jistý, že má místo v sestavě zaručené, ale po minulé sezoně, kdy jsem byl v nejlepší životní formě a spoluvytvářel jádro týmu, jsem se těšil a věřil, že alespoň první zápas hrát budu. Bohužel v širokém posíleném mladém týmu na mě zbyl ,,Černý Petr“ a já to musel vzít tak, jak to trenér postavil.

Od úvodních kol Jaroměř praktikuje zcela jiné herní rozestavení s jedním hrotovým hráčem. Ty se pohybuješ na pravé straně a máš i defenzivní úkoly. Jak velká je to pro Tebe změna?

Ano, s příchodem nového trenéra se změnilo v podstatě úplně vše. On měl svoji představu co chce hrát. V týmu, kde je řekněme pět útočníků na výborné úrovni (Kořínek, Diviš, Holub, Exnar, Škoda), může být v rozestavení 4-2-3-1 pouze jeden hroťák. Já dostal pozici pravého záložníka. Po deseti letech, kdy jsem nehrál nic jiného než útok, nebylo úplně jednoduché naskočit a hrát, kde člověk není zvyklý. Já nikdy nebyl hráč, co brání. A teď to přišlo a já se musím vracet bránit a zároveň i útočit. Takže žádná sranda. Ale chci hrát a být na trávníku nejlépe pořád. Nic jiného mi nezbylo, než se to naučit.

Stý gól v KP jsi dal v zápase s Libčany. Vedli jste v tomto bláznivém zápase již 3:1 a 4:2, nakonec jste ale nezískali ani bod... Co se stalo?

Sice je hezké, že se mi povedlo dát stou branku v krajském přeboru, ale bohužel nevedla k bodům, což mě mrzí. Hlavně to, že se vedlo o 2 branky. Těch momentů, proč se nevyhrálo, bylo víc. Za stavu 4:2 jsme dali regulérní gól, ale rozhodčí na pomezí udělal chybu, odmával ofsajd a gól neuznal. Nás ten moment docela rozhodil, byli jsme ukřivdění a bylo to na hřišti znát. Soupeř přeskupil řady, po pravé straně nás dvakrát potrestal docela šťastnými góly a vyrovnal. V devadesáté minutě využil poslední šance a my nakonec neuhráli vůbec nic. Bohužel se to stává, to je fotbal.

První ze dvou Martinových gólů v posledním zápase podzimu na půdě Hořic. Foto z videa.

Jsi vyloženě útočný hráč. Působil jsi ve své kariéře vůbec někdy v týmu, kde by Tvá role byla jiná než střílet góly?

Když jsem začínal s fotbalem, tak jsem zakotvil i v obraně, ale postupně se ukázalo, že mě to táhne do útoku dávat góly. Pak jsem si v záloze zahrál, když jsem přešel z dorostu do mužů. Tehdy mě Václav Michálek jako hrající trenér stavěl do kraje zálohy. Jinak ať jsem byl ve Skalici či v Černilově, nic jiného než útok jsem nehrál.

Co je pro střelce důležité, aby mu "to tam padalo"?

Je to vše o hlavě, teda alespoň u mě. Když se vydaří zápas, jdeš do dalšího v klidu a je to znát. Pak naopak, když se nedaří a máš to v hlavě, že musíš, tak to tam prostě nepadá.

Po podzimu je na Tvém kontě sedm branek. Panuje u Tebe spokojenost nebo se můžeme těšit na jaře na ještě větší střeleckou potenci?

Jelikož jsem nastoupil jen do 11 zápasů v zahajovací sestavě, a navíc na jiné místo, než jsem byl zvyklý, tak jsem s výsledkem docela spokojený. Samozřejmě bych chtěl víc a vést tabulku střelců, ale realita je jiná. Co se týče jara, tak vůbec nevím, jak to bude. Snad nějaký ten gól ještě přidám.

Mezi jaroměřskou fotbalovou veřejností probleskují zprávy, že v jarní sezóně pro Tebe bude velmi obtížné sladit pracovní povinnosti a fotbal. Co je na tom pravdy?

Ano, přesně tak to je. V zaměstnání nám od ledna 2014 zavedou jiný pracovní režim a skloubit ho s fotbalem bude velmi těžké. Už vím, že budu volný jen každý druhý víkend. Podle rozpisu to vychází na všechny venkovní zápasy. Teď bude otázka, co na to trenér. Samozřejmě udělám vše pro to, abych si zahrál i v Jaroměři. Jen nevím, jak mi vyhoví v zaměstnání.

V průběhu sezóny jsi obdržel disciplinární trest a tři utkání jsi sledoval pouze "za zábradlím". Jak Ti bylo?

Ten kdo mě zná, tak ví, jak jsem trpěl. Já fotbal miluji a sledovat ho za zábradlím bylo opravdu bolestivé. Ale za chyby se platí.

Jako tým přezimujete na třetím místě tabulky. Před vámi jsou Týniště a Jičín. Tyto týmy ale zdaleka nemají takovou diváckou podporu jako FK Jaroměř... Jaroměřští fanoušci jezdí v početném složení i na venkovní zápasy. Vnímáš tuto diváckou podporu? A jak vám pomáhá?

Se třetím místem jsme spokojeni a s diváckou podporou samozřejmě taky. Jsme moc rádi, že v Jaroměři chodí jednou tolik lidí, než kde jinde. Mnozí jezdí za námi i ven a povzbuzují nás. Za to jim všem patří obrovské díky. Každý ze sebe vydá daleko víc, když je na stadionu spousta fandů.

Dokonce jste prý vybrané fandy pozvali na půlsezónní týmovou rozlučku. Je to pravda?

Ano, jako tým jsme oslovili ty nejvěrnější a jsme moc rádi, že přišli a zakončili s námi myslím úspěšný podzim. Za to jim opravdu děkuji a vážím si jich.

Týmovou rozlučku využili hráči a fanoušci k rozjímání nad historií i budoucností jaroměřského fotbalu. Na snímku Martin Škoda v družném hovoru s Karlem Binarem, rekreačním fotbalistou a celoživotním vášnivým příznivcem zdejšího klubu. Foto: Václav Mlejnek