Novinky

Hodnocení minipřípravky za podzim 2021

Trenér Radek Beran patří k těm nejmladším v trenérské rodině FK Jaroměř. Trénuje nejmenší děti v kategorii MINI přípravky, což chce opravdu hodně trpělivosti. Radka jsme tedy jako prvního vyzpovídali v naší sérii trenérských rozhovorů.

Radku, prosím o Tvé hodnocení podzimní části soutěže...
   Zatím to pro mě je dost zvláštní sezóna. Po nelehkém covidovém období na jaře rapidně stoupl zájem o fotbal. V minulých letech jsme byli rádi, když jsme složili jeden tým. Teď se situace úplně otočila. Momentálně má Jaroměř ve věkové kategorii 2015 a mladší 21 fotbalistů. Proto jsme se s vedením rozhodli zapsat do soutěže dva týmy. A mou příjemnou starostí před zápasy teď spíš je, koho vlastně z tak širokého týmu vybrat. Tou méně příjemnou je opět se zhoršující situace okolo covidu, která velmi komplikuje rozvoj mladých fotbalistů a fotbalistek.
   Co se podzimních výkonů týče, převažuje spokojenost. Před začátkem jsem sice měl obavy, že když budeme muset rozložit kvalitu do dvou týmů, tak nebude nakonec konkurenceschopný ani jeden. Děti mě svými výkony ale mile překvapily. Oba týmy pravidelně sbíraly body a byly schopny sehrát vyrovnané zápasy i se silnějšími soupeři. Bohužel jsme většinu takto vyrovnaných zápasů ztratili v koncovkách. Je to ale tím, že ve dvou týmech dostanou prostor i ti mladší, a pro spoustu z nich jsou to první zkušenosti s fotbalem. Stále se ale všechno učí. Do budoucna jim to může určitě prospět.

Máš na starosti ty nejmenší fotbalisty, na co kladeš největší důraz při trénincích?
   Hlavní důraz kladu na to, aby děti fotbal bavil. Každý rok mi přichází noví kluci a nové holky. Chtějí hrát fotbal, dávat góly a radovat se ze hry a z pohybu. Já musím zařídit, aby pro ně byl fotbal zábavou a chtěly se mu věnovat i v dalších letech.
   Samozřejmě je ale kolegům do dalších kategorií nemůžu předávat jen s tím, že mají rády fotbal. Takže s dětmi jedeme základy, které by v téhle kategorii měly být schopny zvládnout. Vedení balónu, základní techniku kopu a běhu, nějaké vnímání a chápání hry... Také je učím, že fotbal je kontaktní sport, a o ten balón se musí porvat. To by si podle mě měly z MINI přípravky odnést. Přihrávky a další věci jsou spíš navíc. Je ale dobré to taky trochu trénovat. S dětmi si je tedy zkusíme, ale nedá se očekávat, že si je hned osvojí a využijí je v zápasech. O to víc mě však hřeje, když si na to v zápase vzpomenou a pokusí se třeba i o nějakou tu kombinaci.

Velikou roli hrají u těchto nejmenších dětí jejich rodiče, jaká je Tvá spolupráce s nimi?
   Na spolupráci s rodiči si nemůžu stěžovat. Komunikace i spolupráce je bezvadná. Jsou ochotní pomoct s přípravou tréninku i asistovat během tréninku. Ulehčují mi taky práci okolo, která s trénováním souvisí. Zkrátka to prožívají s dětmi a udělají cokoliv, aby děti měly možnost se na fotbale plně rozvíjet a bavit. A za to jim patří můj velký dík.

Co čeká v zimní přípravě Tvůj tým?
   Zimní příprava probíhá vlastně velmi podobně, jako běžné tréninky během sezóny. U takto malých dětí ještě není vhodné moc rozvíjet sílu, a není ani potřeba nějak zvlášť rozvíjet fyzičku. Hlavní důraz je tedy opět kladen na práci s balónem a techniku. Tělocvična a její výbava nám ale přeci jen dává možnosti tréninky ozvláštnit například základy gymnastiky.
   Zima je také obdobím turnajů, což je pro děti zase trochu něco nového. Noví soupeři, krásné medaile, poháry a ceny. Už se zkrátka o něco hraje. Bohužel je situace komplikovaná. Spousta turnajů byla zrušena a můžeme být rádi, že máme možnost alespoň trénovat.

Jaké máš Ty osobně trenérské ambice, resp. čeho bys chtěl v trénování dosáhnout?
   Mé krátkodobé ambice jsou, aby na jaře podávaly oba mé týmy minimálně stejně kvalitní výkony, jako na podzim, a dál pravidelně sbíraly body. Časem bych rád dosáhl toho, aby v Jaroměři vyrůstala mládež, která bude mít takovou kvalitu, aby se mohla rovnat se soupeři jako je Náchod, a aby měly jaroměřské děti šanci se posouvat i do větších a vyšších soutěží.
Samozřejmě mám i ambice se zlepšovat jako trenér. Dosáhnout vyšších licencí, zkusit si třeba i jiné věkové kategorie… V létě jsem si taky vyzkoušel práci na fotbalovém kempu v kolektivu skvělých trenérů a zajímavých osobností z fotbalového prostředí. Hrozně moc mi to dalo a doufám, že o mé služby budou mít opět zájem a já se bude zase moct učit od těch nejlepších.

Nešlo si nevšimnout, že jsi se po vleklém zranění a po několika letech vrátil k aktivnímu hraní, a dokonce sis zahrál v závěru podzimu za ,,A“ tým Jaroměře. Jak se to vše seběhlo?
   Vlastně úplnou náhodou. Nějakou dobu už jsem byl v rozpoložení, že se mi nechtělo k aktivnímu hraní vracet. Myslel jsem, že na to už nebudu mít čas, chuť ani kvality. Taky jsem měl po zranění trochu strach o operované koleno. Samozřejmě mi ale často fotbal chyběl. Když se pak v září naskytla příležitost si zkusit zatrénovat s kluky z „Áčka“, řekl jsem si, že to vyzkouším a uvidím. Cítil jsem se skvěle, koleno taky drželo a fotbal mě opět pohltil. Navíc to bylo zrovna v období, kdy se týmu hodila každá noha, takže jsem se dokonce podíval i na hřiště. Odbyl jsem si debut v krajském přeboru za „A“ tým Jaroměře a splnil si tak dětský sen, se kterým už jsem vlastně skoro ani nepočítal.

Chceš v aktivním hraní pokračovat, nebo to byla jen aktuální výpomoc při absencích některých hráčů?
   Momentálně mám určitě v plánu dokončit sezónu v Jaroměři. Pak asi budu přehodnocovat, co dál. Roli bude hrát hlavně zdraví. Budu se ale rozhodovat i podle toho, jak to budu zvládat se studiem na vysoké škole, a jestli se mnou bude trenér počítat i do dalších let. Teď na podzim jsem od něj několikrát dostal důvěru a šanci se ukázat. To mi dodalo sebevědomí. Oproti klukům z „Áčka“ jsem ale hodně pozadu. Je to znát v tréninkách i v zápasech. Čeká mě spoustu tvrdé práce, ale určitě chci o své místo v týmu bojovat a dokázat trenérovi, že pro tým můžu být prospěšný.